Goris - původní arménská pískovcová obydlí

Goris - původní arménská pískovcová obydlí

Arménské město Goris nasazuje při prvním dojmu černobílou tvář s vráskami komunistického režimu a zaryté genocidy. Při procházení městských uliček se začíná vrásčitá historie rozjasňovat. Bujará příroda barvy špenátového listu a kamenité plochy porostlé divokými tulipány, vypovídají o skrytých barvách Arménie.

Příjezd do Gorisu po M2

Projíždíme malým autobusem po nejfrekventovanější silnici Arménie M2 ve výšce cca. 3300 m.n.m. Po obou stranách komunikace leží rozlehlé pastviny a louky plné kamenů. V pozadí se blýská panorama zasněžených čepic hor s lučním kvítím. Po šesti hodinách silničního tankodromu vystupujeme 240 km severovýchodně od Jerevanu v městečku zvaném Goris.

Kherdzery – původní arménská obydlí bez elektřiny, vody, topení

V Gorisu žije 20 000 obyvatel. Město negativně ovlivnila válka o Karabach a hospodářská krize. Přesto místní zůstali věrní a jen ze „starého“ Gorisu se přestěhovali do městské části zvaný „nový“ Goris. Nebojte se zavítat právě do tzv. „starého Gorisu“, kde dodnes stojí původní skalnatá arménská obydlí zvaná „kherdzer“. Až do poloviny 20. století žili místní v kherdzerech bez elektřiny, vody a topení. Zimy jsou tu obzvlášť kruté a tuhé. Podlouhlé kamenité stavby s dveřmi připomínají homolovité piškoty. V„novém“ Gorisu se život ekonomicky vyvíjí a lidé tu mají elektřinu, alespoň ti bohatší, ti si ji mohou totiž dovolit. Z války o horu Karabach (roku 1988), který leží uprostřed Ázerbajdžánu, se obyvatelé Gorisu teprve nyní psychicky uzdravují.

Fotogalerie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

další fotografie

Vyhlídka s křížem a meruňkovým koláčem

Procházíme „starým“ i „novým“ Gorisem a za městem se vydáváme po louce mezi skalnatými obydlími se zabudovanými dveřmi. Potkáváme pastevce v modrých ušmudlaných kalhotech s klackem podél těla, kterým svolává ovčí stádo. Doprovází ho dva psi (sabaka). Radostně na nás mává a rusky nám vysvětluje, jak se dostat k vyhlídce nad městem. Po slabé půlhodince výšlapu do kopce se před námi rozevírá goriská krajina s městem vmáčknutém v údolí. Atmosféru podtrhuje arménský kříž, kterým silný vítr ne a ne pohnout. Tady je to pravé místo na posilnění se meruňkovým koláčem, který jsme si ve městě zakoupili v rodinném malinkém pekařství za 285 Dramů (13 Kč).

Arménská káva má svou nezaměnitelnou chuť

Dolů jdeme druhou stranou, tedy podél levé strany hřebene. Potkáváme místní, kteří nás zvou na arménskou neslazenou káva, která se pije z malých šálků a její černá barva utápí nostalgii historie. K tradičnímu pití kávy se v Arménii namísto cukru nabízí sladké karamelové, čokoládové nebo ovocné bonbóny. Mňam, kdo má rád sladké, přijde si v Arménii na své. V kavárně si řekněte o „hajkakán surf“ (pravá silná sladká arménská káva).
Goris působí na první dojem šedivě a ponuře. Pod pozlátkem ustaraných tváří se ale skrývá neutuchající naděje, víra, impulz a energie. Ani chudoba nebo nezaměstnanost nezlomí tvrdou hrdost a patriotismus arménských milých tváří. Pozvání na kávu, na jablkovou sklizeň, meruňkové hody, ořechové sladkosti či pravý ovčí sýr se nedají odmítnout. Charismatické městečko Goris má své kouzlo, jímž se dnes i zítra může právoplatně pyšnit jako páv: architektonické Kherdzery s famózním výhledem na horské hřebeny. A to stojí za to.

Článek byl zobrazen 6 000 krát.